Mikolanda: Chtěl jsem, aby lidé věděli o mé nemoci co nejvíce

Největší nebezpečí ze strany soupeře hrozilo fotbalistům FC Písek v zápase III. ligy s Horními Měcholupy od zkušeného útočníka Petra Mikolandy (28 let).
Po utkání odpovídal Petr Mikolanda na otázky Píseckého deníku.

Prohráli jste 0:2, jak byste zhodnotil právě skončený zápas?
Prvních dvacet minut utkání jsme jednoznačně prospali. Soupeř byl lepší, důraznější, dvakrát nás zachránil brankář Štěpán Kolář a třikrát jsme měli štěstí, že nám domácí nedokázali vstřelit gól. Pak se hra ve druhé polovině úvodního poločasu vyrovnala, ale dokázali jsme si vytvořit pouze náznak nějakých šancí.Druhý poločas pro nás začal velmi špatně, dostali jsme gól a od té chvíle už to bylo bohužel jenom o nakopávání míčů. Domácí hráli odhodlaněji než my, měli všechny odražené balony, myslím si, že si zasloužili vyhrát. My jsme neodvedli to, co jsme chtěli.
Jste stále hráčem Viktorie Žižkov?
Ano. Měcholupy jsou farmou Viktorky, takže chodím týmu vypomáhat. Já nemám moc času chodit trénovat, takže se připravuji, jak se dá.
Jak se nyní cítíte po zdravotní stránce?
Klepu na zub, všechno je v pořádku. Co se týká zatížení, nemám žádné problémy, pouze potřebuji delší dobu na odpočinek. Regenerace trvá o něco déle než u jiných hráčů, místojednoho dne jsem unavený dva dny. Jinak je ale všechno v pořádku.
Jaký jste zaznamenal ohlas televizních diváků na vaši 13. komnatu?
Po odvysílání pořadu mi volali všichni známí a říkali, že to bylo moc hezky zpracované. Většina lidí si do té doby neuvědomovala, co všechno jsem prožil. Myslím si, že pro mnohé z nich to bylo velké překvapení.Ale takové už jsou lidské osudy, to se prostě stává. Akorát se s tím člověk nesmí smířit a musí s tím bojovat. Vždycky je nějaká budoucnost, něco bylo a něco bude, musíme se stále dívat dopředu. S tím prostě člověk nic neudělá, někdo to má dané shůry, někdo ne. Některý hráč je zraněný třeba desetkrát za rok, jiný se zraní třeba až na sklonku své kariéry, to je různé. To prostě patří k životu.
A protože žijeme v Česku, zeptám se i jinak: Setkal jste se i se zápornými ohlasy?
Jistě, známe českou povahu. Řekl bych, že lidé v Česku jsou rozděleni na tři skupiny: jedni vás milují, druzí nenávidí a třetí se k vám chovají podle toho, jak se jim zrovna chce a nebo jak se vyspí.Lidí, kteří by mě neměli rádi, moc neznám. Jsem spíše pozitivní člověk a mám kolem sebe lidi, kteří mě nabíjejí a já zase nabíjím je. Moc negativních ohlasů nebylo.
Jak jste reagoval na nabídku České televize, že by s vámi chtěla natočit 13. komnatu?
Když za mnou přišli poprvé, tak jsem se na to díval divně, protože jsem o tom moc nevěděl. Viděl jsem jenom pár dílů. Říkal jsem si, že spousta lidí má problémy s ledvinami. Nabídku jsem přijal ne proto, abych byl v televizi, ale chtěl jsem všem ukázat, že i když žiji s takovým onemocněním, nevěším hlavu. Všechno je to o velké píli a duchu. Lidé musí být hodně pozitivní.Když se člověk své nemoci poddá, tak je to vždycky špatně. Člověk musí být pozitivní. Chtěl jsem tímto pořadem ukázat lidem, kteří se mnou chodili na dialýzu, a všem lékařům, kteří se o mě starali a léčili mě, že se dá všechno zvládnout. Chtěl jsem lidem dodat energii, odhodlání a úsměv, i přesto, že se perou se svým osudem. A hlavně jsem to chtěl ukázat celé svojí rodině, protože viděla, že nemyslím jenom na sebe, ale myslím i na ostatní.
Zavzpomínejte na své působení v anglickém West Hamu. Setkal jste se tam s Tomášem Řepkou?
Ano, ve West Hamu United jsem byl nejen s Tomášem Řepkou, ale i s Luďkem Mikloškem. Tam člověk poznal, co je to skutečně profesionální fotbal.
To už ale Luděk Mikloško nechytal, že?
Nechytal. Luděk už pouze trénoval brankáře. Ale stále měl platnou registračku, takže v případě nouze byl kdykoliv připraven postavit se do brány.
Sledujete i nadále dění v anglické Premier Laegue?
Sleduji. Anglická liga patří k nejlepším fotbalovým soutěžím na světě, takže se zajímám o všechno. Já si ještě s některými hráči telefonuji a píšeme si, jsou to moji kamarádi.
Které mužstvo tipujete na vítězství v Premier Laegue?
Já favorizuji Manchester United. Ten nemá v soutěži konkurenci.
FOTBALISTA PETR MIKOLANDA:
Narozen: 12. září 1984.
Petr Mikolanda byl jedním z velkých talentů českého fotbalu. Měl před sebou slibnou kariéru, hostoval v dorostu pražské Slavie, byl členem reprezentačního týmu hráčů do 21 let, stal se hráčem FK Viktoria Žižkov. Po dvou letech, v roce 2005, odešel z Viktorie Žižkov do týmu anglické Premier League – West Ham United.
V Anglii působil Petr Mikolanda u čtyř týmů. Jako hráč West Hamu United odehrál několik zápasů za rezervu tohoto mužstva, poté postupně hostoval v Northamptonu, Swindonu a Rushden and Diamonds. Byť se Petr v Anglii neprosadil tak, jak si přál, získal tam výbornou zkušenost.
Po roce stráveném v Anglii se v květnu 2006 vrátil do Česka. Koupil ho klub FK Mladá Boleslav, který o jeho služby projevoval zájem už dříve. Jenomže za Mladou Boleslav Petr Mikolanda dlouho nehrál. Na jaře roku 2007 mu začaly otékat kotníky.
Následná vyšetření prokázala, že mu selhávají ledviny. Přechozené chřipky si vyžádaly svoji daň. Ze zdravého špičkového fotbalisty se stal člověk s nedostatečně fungujícími ledvinami, který během sedmiměsíčního pobytu v motolské nemocnici prodělal operaci srdce, dostal dvě mozkové mrtvice, přes celá záda měl těžký pásový opar.
Třikrát týdně chodil na dialýzu, denně spolykal pětadvacet prášků. Zmiňované mrtvice měly za následek to, že ztratil znalost francouzštiny a angličtiny.
I přes tyto trable Petr stále myslel na to, že se jednou vrátí k fotbalu. Velkou oporou mu byla jeho rodina, přítelkyně a kamarádi. Po návratu z nemocnice se vrátil na Žižkov, kde vedl starší žáky.
Znovu se zapojil do tréninku a už to vypadalo, že naskočí do kolotoče druhé fotbalové ligy. Trenér mužstva Martin Pulpit ale rozhodl, že Petrovi povolí start až v okamžiku, kdy bude mít novou ledvinu. Petr čekal na vhodného dárce necelý rok.
Nakonec mu ledvinu darovala jeho maminka Lenka. Tato rodinná transplantace je v Česku unikát, protože dárce má jinou krevní skupinu než příjemce. Matka AB, Petr A. Lékaři mu vzali z plazmy protilátky proti ledvině maminky.
Maminka dala Petrovi možnost žít kvalitnější život a vrátit se k tolik milovanému fotbalu, který mu pomáhal přežít všechny útrapy.
Autor: František Bořánek/deník.cz