Matěj Červený: Bylo skvělé se vrátit na hřiště, kde jsem s fotbalem začínal

Rozhovor s píseckým odchovancem Matějem Červeným (ročník 2010), který v minulém roce přestoupil do českobudějovického Dynama a nyní si svými výkony řekl o pozvánku do reprezentace. S ní absolvoval v minulých dnech u Otavy jeden ze srazů.

Jak ses těšil na návrat do známého prostředí v Písku?

Těšil jsem se moc. Podle mě jsem měl i velkou výhodu oproti ostatním klukům, protože to tu dobře znám. Bylo skvělé se vrátit na hřiště, kde jsem s fotbalem začínal.

Nedávno ses dostal do užšího výběru národního týmu. Co to pro tebe znamená?

Je to pro mě odměna a také motor, abych se snažil pořád víc a víc.

Chodil jsi do naší písecké akademie. Doporučil bys ji zpětně i ostatním klukům?

Ano, určitě doporučuju. Akademie je super – od svačin až po tréninky, celková péče o nás hráče byla skvělá.

Jak vzpomínáš na své působení v Písku?

Na to asi nikdy nezapomenu. Bylo to skvělé období a fakt super časy.

Jaké jsou tvoje fotbalové cíle a sny?

Mým cílem je udržet se v reprezentaci a třeba to jednou dotáhnout někam do zahraničí.

Přestoupil jsi do Českých Budějovic a změnil jsi i školu. Jak se ti tam líbí a jak zvládáš odloučení od rodiny?

Líbí se mi tam moc, i když jsem si ze začátku musel zvykat, hlavně na odloučení od rodičů. Teď už je to ale v pohodě a cítím se tam dobře.

Co bys poradil všem klukům, kteří by chtěli jít stejnou cestou a dostat se tam, kde jsi momentálně ty?

Poradil bych jim hlavně makat na tom, čeho chtějí dosáhnout, nevykašlat se na to, přidávat si, zůstat pokorný a dělat všechno na sto procent.

Pohled trenéra Štěpána Koreše

„Matěje jsem poprvé viděl hrát, když jsem šel dělat asistenta Martinovi Jirsovi. Hráli jsme zápas na umělce a okamžitě mě zaujal – jeho krytí míče, přehled o hře a klid s míčem. Později jsem ho už vedl jako hlavní trenér a musím říct, že práce s ním byla skvělá. Matěj je všestranný; každý sport, který jsme ve škole hráli, mu šel. Myslím, že všestrannost je v tomto věku základ a v zimním období se na ni hodně zaměřujeme. Co se týče fotbalu, neustále svůj talent rozvíjel tvrdou prací a nikdy jsem ho neviděl vykašlat se na jediné cvičení, proto je tam, kde je. Strašně mu přeju, aby si zahrál minimálně naši nejvyšší soutěž, i když je před ním ještě dlouhá cesta. To, že je teď v národním týmu, je skvělá věc, ale nástrahy teprve přijdou, a já doufám, že je všechny zvládne. Jako klub i trenéři mu přejeme všechno nejlepší, a třeba jednou budeme hrdě říkat, že jsme ho trénovali.“