Bývalý obránce Áda Breibisch oslavil kulatiny. Do Písku jej přivedla vojna
V úterý 24. ledna 2023 oslavil významné životní jubileum Adolf Breibisch. Novopečený osmdesátník je úzce spjatý s píseckým fotbalovým klubem. Před vojnou hrál Adolf Breibisch fotbal v mateřském Spartaku Kaplice. Pak narukoval do Tábora, záhy byl ale převelen do Písku. Za místní Duklu si zahrál druhou ligu. Po vojně už Breibisch ve městě u Otavy zůstal a jeho kariéra pokračovala ve Spartaku Písek. To se psala šedesátá léta minulého století. Píseckému fotbalu zůstal věrný dodnes. Při příležitosti významného životního jubilea nám Adolf Breibisch poskytl rozhovor.
Jak vzpomínáte na svou aktivní fotbalovou kariéru?
Rád na ni vzpomínám jako na hezky prožitá léta. Dukle se dařilo, protože áčko postoupilo do druhé ligy a béčko do krajského přeboru. Našel jsem si tu i děvče, takže po vojně jsem se oženil a v Písku už jsem zůstal.
… a pokračoval jste v místním Spartaku…
Přesně tak, hrál jsem za Spartak. Akorát na jeden rok jsem odešel do Prachatic. Bylo to, tuším, někdy v roce 1968 a přemluvil mě kamarád Honza Turek. Hrál tam i František Sup, který v té době dával hodně gólů. Byl nejlepším střelcem krajského přeboru. V Prachaticích jsem strávil pěkný rok, ale v Písku potřebovali beky, tak jsem se hned po té jedné sezóně vrátil do Spartaku. I žena byla ráda, že jsem zpátky v Písku.
Hrál jste tedy v obraně?
Celou dobu jsem hrál na beku. Někdy na pozici stopera, jindy jsem hrál předstopera, pořád jsem ale byl obránce.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Za největší úspěch považuji to, že jsem se z malého města Kaplice dostal do základní sestavy druholigové Dukly Písek. S tím souvisí zážitek, který se mi navždy vryl do paměti. Líbilo se mi, když na hřištích hlásil místní rozhlas před jednotlivými zápasy sestavy. Hlasatelé představovali jednotlivé hráče včetně klubu, ze kterého pochází. To byly samé Slavia Praha, Slovan Bratislava, Spartak Trnava a mezi nimi zaznělo jméno Adolf Breibisch ze Spartaku Kaplice. To mě vždycky potěšilo.
Jak dlouho jste fotbal hrál?
Aktivně jsem hrál do svých čtyřiceti let. Ze Spartaku Písek jsem šel potom hrát do Záhoří a kariéru jsem definitivně ukončil v Semicích.
To byl definitivní konec se sportováním?
Ještě jsem pak hrál zhruba pět let soutěž starých pánů. Měli jsme tým, se kterým jsme jezdili po celém kraji. To bylo taky hezké období.
Přenesme se do současnosti. Jste stále v kontaktu s bývalými spoluhráči?
Stále udržujeme partu, je nás asi pět a někteří z kamarádů dělají při domácích utkáních Písku pořadatele. Chodím na zápasy a potkávám se tam hlavně s Jardou Šmerdou, což byl výborný gólman. Taky chytal za Spartak Písek a byl i členem krajské jedenáctky.
Vím, že jste také pomáhal s organizací žákovských turnajů v Písku. Předával jste ceny, je to tak?
To byly turnaje na počest mého syna Martina, který tragicky ve dvaačtyřiceti letech zemřel. Martin byl ve výboru a zároveň jeho firma klub sponzorovala. Od jeho předčasné smrti se začal hrát memoriál Martina Breibische. Jedná se o žákovský turnaj a až do covidu do Písku jezdily i zahraniční týmy. Pomáhal jsem tam s předáváním cen, ale covid vše utnul a od té doby se turnaj nekonal.
Jak jste své významné životní jubileum oslavil?
Narozeninová oslava proběhla v rodinném kruhu. Taky chodím hrát s partou karty a až se sejdeme, tak si dáme něco dobrého a trochu ty mé osmdesátiny oslavíme.
A co zdraví, slouží?
Zatím je to dobré, nestěžuji si. Nedávno jsem si utrhl sval na noze, ale koleno se zahojilo dobře a už zase běhám (úsměv)
Vyrušil jsem vás při sledování tenisu. Říkal jste také, že navštěvujete fotbalové zápasy. Máte ještě nějaké další koníčky kromě sledování sportu?
Před pěti lety mi zemřela žena, ale v Písku mám vnuky, které mohu navštěvovat. Další vnoučata mám ve Strakonicích, kde žije můj kluk. Dva vnuci se už oženili, takže mám i pravnoučata. O rodinu se mohu opřít.
Spartak Písek v roce 1970. Zleva stojí vedoucí týmu Jiran, Finta, Vaculík, Brůžek, Šmerda, Breibisch, Bartuška, trenér Bašta. Dle jsou Točík, Vachule, Holát, Holek, Střížek, Sup a Rambous.
Napsal Michal Havelka, foto z archivu A. Breibische