Trojice oslavenců Mrkos, Mareš a Kostka vzpomíná
Vladimír Mrkos (70), Josef Mareš (70) a Jaroslav Kostka (50) oslavili v posledních dnech a měsících významná životní výročí. Trio jubilantů zavzpomínalo na působení v Písku a všem třem jménem klubu blahopřejeme a přejeme hodně štěstí a pevné zdraví.
Jaroslav Kostka (1. 8. 1972)
Jak vzpomínáte na působení v Písku?
Já jsem nikde jinde, než v Písku netrénoval. Jako hráč jsem tu hrál odmalička a vyrůstal tady, chvíli jsem byl ve Spartě, chvíli v Dukle Písek a po skončení mojí fotbalové kariéry, když jsem začal trénovat, jsem šel do Rakouska a tím to skončilo. Působil jsem tu poté ještě čtyři roky ve výboru.
Jak blízko k týmu máte nyní?
Tím, že pracuji tady v hotelu v OtavAreně, jsem tu vlastně během každého zápasu. V dění jsem pořád a na hřišti jsem každý den.
Jak jste slavil narozeniny?
Oslavu jsem měl právě ve zmiňovaném hotelu vedle hřiště, kde pracuji. Měl jsem tu asi šedesát lidí, byli tu moji nejbližší. Rodina a kamarádi.
Vladimír Mrkos (9. 7. 1952)
Jak jste oslavil své sedmdesáté narozeniny?
S rodinou a kamarády. A několikrát. (usmívá se)
Jak to bylo s vaši fotbalovou kariérou?
Začal jsem v osmi letech ve Znojmě, pocházím z Moravy, do Písku jsem se přistěhoval v roce 1975 a hrál jsem tu za Duklu Písek, kde jsem také ukončil kariéru. Fotbal jsem hrál víceméně celý život.
Co následovalo poté, když jste skončil s fotbalem?
Rovnou jsem trénoval, píseckou mládež a B-tým mužů. Také jsem dělal vedoucího mužstva. Už ale netrénuji dlouho. Od doby, co jsem skončil jako předseda, se ve fotbale nepohybuji. Já bych dnes ani na tu omladinu neměl nervy. (směje se)
Chodíte se dívat na písecké zápasy?
Občas ano, ale málokdy. Jsem většinou na chatě, víceméně celý rok. V Písku jsem nejčastěji v listopadu a v prosinci, to se chodím dívat.
Josef Mareš (30. 5. 1952)
Jak jste slavil své narozeniny?
V rodinném duchu a pak také s kolegy v práci.
Jak vzpomínáte na působení v Písku?
Vzpomínám na to v pohodě. Měl jsem tam sice neshody s jedním trenérem, ale ostatní trenéři byli jinak výborní.
Vzpomenete si na nějaké úspěchy s píseckým týmem?
Můj ročník 52-53 vykopal dorosteneckou ligu. Tam jsme se rok udrželi a pak jsem šel na vojnu, kde jsem byl dva roky. Když jsem se vrátil, hráli jsme s A – týmem o postup do divize, kam jsme nakonec postoupili, ale nezasáhnul jsem tam, protože jsem měl rozkol s trenérem. Za rok jsem se vrátil, ale ve 26 letech mi zlomili nohu a dlouho jsem s tím laboroval a pak už jsem hrál na nižších úrovních.
Chodíte ještě fandit píseckému fotbalu?
Samozřejmě, trochu jsem se tam i věnoval a pomáhal žákům jeden čas. Na A – tým ale chodím pravidelně. Dnes bych býval nešel, protože můj vnuk, ročník 2003, který tu hraje žákovskou ligu, má narozeniny, ale byl jsem pozván na utkání, takže dorazím.
Napsal Václav Kucul, foto Jan Škrle