Ve zbytku sezony je stále o co hrát, říká dorostenec Jan Pícha

Probíhající sezonu v rozhovoru pro písecký web zhodnotil Jan Pícha, stálice sestavy písecké devatenáctky.

Honzo, teď o víkendu jste remizovali s B – týmem Dynama, který se nachází v tabulce na třetí příčce. V zápase jste dokonce vedli, berete bod, nebo je to pro vás ztráta?

Každý bod se počítá a v naší situaci dvojnásob, každopádně po průběhu zápasu s obrovským množstvím vytvořených šancí vnímám jen jeden bod jako zklamání.

Posledních pět zápasů jste nedokázali zvítězit, jak si tohle vysvětluješ?

Myslím si, že jsme v posledních kolech nedokázali najít rytmus a herní pohodu, obdržené branky po našich chybách tomu také moc nepomohly. Tyto faktory bohužel vyústily v bodové ztráty.

Jak bys zatím zhodnotil sezónu? Nacházíte se v polovině tabulky, spokojenost?

Nerad hodnotím sezónu v průběhu, zajíci se počítají až po honu. Po podzimu jsme skončili na páté příčce a představovali jsme si optimističtější scénář a lepší umístění v tabulce. Do konce jarní části zbývá ale šest kol, ze kterých budeme chtít vytěžit maximum.

O první pětku tedy budete chtít ještě zabojovat..

Jasně, šest zápasů zbývá do konce, ve hře je osmnáct bodů. Stále je o co hrát a rádi se o první pětku porveme.

Viděl jsem, že nastupuješ na pozici krajního obránce, vždy si ale býval spíše záložník, čím to?

Upřímně ani nevím. Moc neřeším, kde na hřišti jsem nebo kam mě trenér postaví. Vždycky jsem a budu vděčný za to, že mě trenér postaví.

Vyhovuje ti ta pozice, nebo by ses radši vrátil na „své“?

Určitě si nemám na co stěžovat, hrát beka mě baví. I když mezi mnohými je to nepopulární pozice.

V U19 tě po této sezóně čeká ještě jeden rok, jak vidíš dále svou fotbalovou budoucnost?

Vůbec nevím. Budu na sobě ale tvrdě pracovat, abych se výkonnostně posouval stále směrem dopředu a uvidíme, kam mě vítr zavane.

Kdo je v kabině tvůj největší parťák?

Řekl bych, že v kabině si rozumíme všichni. Všichni jsou skvělí, držíme při sobě, je těžké vypíchnout jednu osobu.

Dres Písku oblékal dlouhá léta i tvůj bratr Václav, pomáhá ti nějak a jezdí sledovat zápasy? Ať už tvé, nebo zápasy A – týmu.

Bratr je pro mě velkou inspirací a hnacím motorem, snaží se mě podporovat i ve chvílích, kdy se úplně nedaří, za což bych mu chtěl moc poděkovat. Občas si spolu chodíme i zakopat, když to čas dovolí. Snaží se na mé zápasy chodit pravidelně, já zase na jeho. Na „áčko“ se rádi někdy chodíme dívat spolu.

Máš nějaký fotbalový sen, který by sis chtěl splnit?

Neřekl bych úplně sen, ale spíše takové přání. Rád bych si zahrál ještě v Bavorově s kluky, se kterými jsem tam začínal. Ať už to byl právě bratr, Vašek a Karel Kulíkovi, Vašek Kucul, Jirka a Radim Fundovi, spoluhráč z devatenáctky Dan Šuba a další.

Napsal Václav Kucul, Foto Jan Škrle