Muži A - Pět nebo deset minut na hřišti není pro mě to pravé ořechové, říká zkušený David Kubiš

Mužstvo Písku v domácím utkání 10. kola ČFL proti Štěchovicím našlo skulinu v soupeřově betonové hrázi a gólem Martina Voráčka z penalty zvítězilo 1:0. V závěru mohli Jihočeši přidat minimálně jednu pojistku, místo toho se však obávali o výsledek do posledního hvizdu soudcovy píšťalky. Hektický finiš prožil na trávníku také střídající veterán David Kubiš (16. 1. 1979).

Body zůstaly doma, ale jeden dosažený gól vzhledem ke kvalitám píseckého týmu je trochu málo, nemyslíte?
Měli jsme převahu, ale všichni viděli, že soupeř přijel bránit. Byla to jasná defenziva ve dvou lajnách. Bránili, první poločas udrželi bez gólu a kousali do poslední chvíle. Pak se na nás usmálo štěstí v podobě penalty. Jestli měla být nebo neměla, od toho jsou rozhodčí.

Soupeř těžil z výhody vysokých hráčů?
To je pravda. Hosté hráli dopředu na nakopávaného útočníka, který se snažil sklepávat balony. Byl v tom silný. Štěchovice si vystačily jenom s touto nakopávanou hrou, jinak nepředvedly nic.

Závěr utkání byl hodně vyhecovaný, že?
Zbytečně. Dohrávaly se souboje, trochu se to vymklo. Ale zaplať Pán Bůh, kluci udrželi emoce a dohráli jsme bez karet.

Vymklo se to rozhodčím, kteří párkrát něco neviděli dobře?
To je ono. Rozhodčí něco nevidí, hráč se cítí dotčený a při dalším souboji to dá druhému sežrat.

Vaši spoluhráči Martin Held a po něm Štěpán Holý, šli v posledních minutách sami na branku. Co k tomu řeknete?
Je to škoda, že neproměnili šance. Pro nás to byl hrozně důležitý moment, když hráč za stavu 1:0 běží sám na brankáře a může zařídit gólovou pojistku. Nemusel potom být tak hektický konec. Získali jsme ponaučení pro příště.

Bylo pro vás těžké naskočit do boje na posledních pár minut, kdy stále šlo o hodně?
Určitě ano. Míče létají vzduchem, člověk se pořádně nedotkne balonu. Chybí ten první kontakt s balonem. Je to samý souboj a kluci jsou v nervech, ve stresu a pokřikují na sebe zbytečně až moc.

Na lavičce vedle vás seděl o víc než dvacet let mladší Václav Pícha. Jak na vás působí takový rozdíl?
Dá se říct, že by to mohl být můj syn, ale já už to beru s nadhledem. Odehrál jsem si svoje, i když chci hrát dál, dokud mi drží zdraví a chci se prosadit do základní sestavy. Uvidíme, jestli dostanu šanci. Zatím jsem ji nedostal, tak musím čekat.

Vrátil jste se do Písku po pěti sezonách v nižších rakouských soutěžích. Pořád máte chuť na třetí ligu?
V létě mě požádali, zda bych se vrátil, protože je tady mladý tým. Souhlasil jsem. Ale musím říct, že vždycky, když někde působím, chci hrát v základní sestavě. Nechci sedět na lavičce, ani jsem tam nikdy neseděl. Trošku mi uškodilo, že jsem odletěl na mistrovství světa v hasičském sportu a první dva zápasy podzimní sezony jsem tady nebyl. Klukům se potom začalo dařit, udělali výsledkovou šňůru. Chápu, že se nemění úspěšná sestava. Teď nás čeká pět těžkých zápasů se silnými soupeři a uvidí se, jak jsme na tom.

Fotbalově a fyzicky se cítíte dobře?
Jsem v pohodě, jenom bych potřeboval hrát. V Písku je škoda, že nemáme B-tým, aby si člověk zahrál, protože měsíc a půl nebo dva měsíce bez zápasu, to není ono. Chybí mi zápasová praxe. Jsem zvyklý hrát a těch pět nebo deset minut, kdy střídám v závěru, není pro mě to pravé ořechové.

Udržujete se v kondici vedle fotbalu také při vašem hasičském povolání?
Přesně tak. Jsem hasič, který je připravený k výjezdu a k tomu navíc ještě dělám hasičský sport. To je nadstavba. Říká se tomu železný hasič. Aktuálně se mi daří a sbírám nějaké ty úspěchy.

Nedávno jste získal titul mistra světa?
Je to pravda, podařilo se mi to v Číně, vyhrál jsem ve své věkové kategorii. Fotbalová činnost je pro mě plus, protože se udržuji ve formě a nemusím vysloveně běhat. V hasičském sportu jde o silovou vytrvalost, takže si trošku zacvičím a zároveň mě to připravuje do zaměstnání. Vždycky jsem rád sportoval, což se asi nezmění, takže dokud poslouží zdraví, budu hrát fotbal.

Koliduje vaše povolání s fotbalem?
Ne, ne, máme dohodu s vedením klubu. Říkal jsem, že mám práci. Bylo mojí podmínkou, že mi vyjdou vstříc. Nevznikl žádný problém. Na zápasy si beru dovolenou a zároveň se připravuju na závody. Pokud pojedu na mistrovství světa a mistrovství Evropy, klub mě uvolní. Žádná překážka nestojí v cestě.

Blíží se další šampionát?
Momentálně skončila sezona v hasičském sportu. Fotbalový podzim potrvá, tuším, do 16. listopadu. Potom si dám odpočinek, nějakou dovolenou. V lednu začnu trénovat s týmem a individuálně se připravovat na železného hasiče. V srpnu se koná Mistrovství světa v Dánsku, kde chci obhájit svůj titul nebo se alespoň pokusit být na bedně. Konkurence je veliká, může se tam vyloupnout kdokoliv. Roli sehraje štěstíčko, důležité bude počasí, samozřejmě aktuální forma.

Napsal Ladislav Lhota, foto Jan Škrle